reklama

Toto ma dnes oslovilo

Kúpila som si v potravinách české noviny MF Dnes a hoci boli zo soboty, vôbec mi to nevadilo, pretože som tam natrafila na krásny rozhovor s mojím obľúbeným spisovateľom Michalom Vieweghom. Je to človek v našich končinách (našich = od Ašu až po Čiernu nad Tisou) veľmi populárny a tedy by si mohol dovoliť frajerské reči typu som veľký spisovateľ, kto je viac?. Jeho knihy si môžu dovoliť byť drahé, pretože sa na pultoch kníhkupectiev neohrievajú pridlho a často sa stávajú námetom pre úspešné české filmy. Ten rozhovor ma dostal, pretože to bola spoveď muža, ktorý zrazu akoby naozaj dospel. To sa nestáva pri mužoch vždy... nuž, všetko, čo povedal, platí stopercentne aj pre mňa.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (8)
Obrázok blogu
(zdroj: Adriana)

Rozhovor má názov Chováme se, jako bychom měli žít věčně.

... o smrti a umieraní ... Umírající pláčí nad strništěm budoucnosti, ale zapomínají, že stodola jejich minulosti je plná. Tato věta byla pro mně klíčová...mého umírajícího otce jsme se snažili dovést k poznání, že se mu život povedl, že poznal lásku, že má tři celkem úspěšné syny...A že se neděje žádná tragedie, že se pouze jeho život naplnil. Snad i díky tomu umíral klidně.

Kdybych to bral podle táty, zbývá mi přesne dvacet let života. A i kdyby to bylo třicet let, nechci už strácet čas nepodstatnými blbostmi. Snažím se nedělat věci, které mě nebaví - psát na objednávku článečky, chodit na ceremoniály nebo číst cizí rukopisy.... Taky se už konečně nenechávám smýkat cizími názory. Od loňského jara o kriticích nepíšu ani nemluvím, a co je nejlepší, už na ně ani nemyslím. Osvobodil jsem se od věčného čekání na čísi názor a hlavně od těch věčných polemik. Ano, měl jsem na to přijít o deset let dřív. Víte, co je na smrti bližního dobré? Že všechno příjemně zrelativizuje: význam recenzí, smysl spravedlivého rozhořčení, hodnotu peněz...

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

...o šťastí v živote...

Po většinu času se tady bez nálady pinožíme, ale nakonec vždycky přijde hodina, kdy cítíme intenzívní štěstí...možná jsou to spíš minuty než hodiny. Třeba chvíle, když houpeme dcerku na zahradní houpačce.

...o vzťahu k viere...

Nejsem věřící, ale vím, že je tu cosi, co nás přesahuje. Kdo má kostel v srdci, múže v neděli zústat doma...

Neviem si pomôcť, ale dostalo sa mi to do srdca...škoda, že nie každý človek dospeje k podobnému zmúdreniu. Nič viac som tým nechcela povedať, len to, že som si dnes s víkendovým Dnes celkom dobre počítala.

Adriana Markovičová

Adriana Markovičová

Bloger 
  • Počet článkov:  209
  •  | 
  • Páči sa:  8x

Iné moje texty môžete nájsť:* na tejto N-kovej stránke* na tejto Gorilej stránke* Sieťovkové recenzie Zoznam autorových rubrík:  RozchodológiaZápisky zblúdeného motovidlaVtedy a dnesČo mi napadloČo ma štveFotografieSpôsob ako prežiťMoje malé potešeniaNeverte ničomuZverejnené v tlačenom Sme

Prémioví blogeri

Milota Sidorová

Milota Sidorová

5 článkov
Yevhen Hessen

Yevhen Hessen

20 článkov
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
Karolína Farská

Karolína Farská

4 články
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu